Kondenzace vodní páry v obvodové stěně objektu.

 Datum: 6.5.2009   Kategorie: Rady a návody 

U většiny stěn objektů ze stavebních konstrukcí, které oddělují vnější prostředí a jeho vlivy od interiéru objektu, může a někdy dochází ke kondenzaci vodní páry uvnitř této
konstrukce a to zejména během chladnějších obdobích roku v našem podnebí.

Je to tím, že nastává větší teplotní rozdíl mezi vnější teplotou, tedy externí a vnitřní interní teplotou, tím jsou na obě strany konstrukce vyvíjeny dosti rozdílné teploty, jenž mívají za následek již zmíněnou kondenzaci vodních par na vnitřní straně konstrukce a také uvnitř této konstrukce, záleží na typu konstrukce. Dle normy ČSN 73 0540-2 se musejí konstrukce obvodových stěn navrhovat tak, aby v těchto ke kondenzaci vodních par, vlhkostí nedocházelo.

Stěnu a její konstrukci můžeme označit za dostatečně vyhovující pokud, jsou splňovány podmínky viz níže:

• množství kondenzátu vodních par neohrozí funkci obvodové stěny, nosnost a kvalitu konstrukce (konstrukčním návrhem obvodové stěny)
• množství kondenzátu vodních par se během ročního období vypaří
  z konstrukce obvodové stěny (ověřeno výpočtem)
• množství kondenzátu vodních par v konstrukci stěny je maximálně
  0,5 kg.m-2rok-1 (ověřeno výpočtem)

V konstrukci obvodové stěny zateplené tepelnou izolací je z hlediska prostupu vodních par a nebezpečí kondenzace nejvhodnější uspořádání jednotlivých vrstev tepelné izolace se snižující se hodnotou a to postupně difúzního odporu směrem k exteriéru, tedy do vnitř budovy.

Nejvýhodnější z náhledu na prodloužení životnosti konstrukce obvodové stěny je taková skladba tepelné izolace, kdy uvnitř konstrukce nedochází ke kondenzaci vodních par ani při nejnižších teplotách vzduchu jenž jsou v našem podnebí dosahovány.